Svět financí a pokračující globalizace už dlouho ovlivňují ekonomiky zemí v různých částech světa. Události na Blízkém východě mohou ovlivnit ceny zboží v Severní Americe, zatímco přerušení provozu firmy v Asii může okamžitě dopadnout na akciové trhy v Evropě.
Přestože tato propojení často přinášejí výrazné výhody, například tok znalostí, know-how, technologií a kapitálu nebo rozvoj řady subjektů spolupracujících napříč různými částmi světa, historie ukazuje, že mohou vést i k hlubokým hospodářským propadům. Viděli jsme to během globální finanční krize v roce 2008 i za pandemie covidu-19. Kdy se to ale stalo poprvé?
Panika roku 1857
První polovina 50. let 19. století byla obdobím dynamického růstu průmyslu, obchodu a zemědělství ve Spojených státech. Jak se obyvatelstvo přesouvalo dál na západ, rozšiřovala se železniční síť, rostly investice do infrastruktury a rychle se rozvíjel obchod se Starým kontinentem.
Situace se dramaticky změnila v létě roku 1857. Během krátké doby začaly finanční problémy zasahovat stále více firem a finančních institucí. Mezi podniky, které vyhlásily bankrot, byla i společnost N. H. Wolfe and Company, jedna z nejstarších newyorských firem obchodujících s obilím.
Skutečný zlom však přišel s platební neschopností společnosti Ohio Life Insurance and Trust Company, významného finančního prostředníka mezi bankami v Ohiu a New Yorku. Zpráva o jejím kolapsu rychle vyvolala paniku na finančních trzích.
Investoři začali ve velkém vybírat peníze z bank a brzy je následovali i běžní klienti. Rostoucí vlna výběrů připravila mnoho finančních institucí o likviditu a nakonec je donutila pozastavit hotovostní výplaty.
Masivní odliv vkladů vedl k pádu stovek menších bank ve Spojených státech a výrazně narušil fungování finančního systému. Krize navíc rychle přestala být jen americkým problémem. Zprávy o hospodářských potížích se šířily velmi rychle, mimo jiné i díky telegrafu, který byl vynalezen jen několik let předtím.
Během krátké doby se finanční panika přelila i do Evropy. Banky napojené na americký trh a na tamní investice začaly pociťovat dopady krize, která zasáhla Velkou Británii, Německo i další finanční centra Starého kontinentu.
Co byly příčiny první globální krize?
Jedním z nejdůležitějších faktorů, které ke krizi vedly, byla spekulativní bublina v železničním sektoru. V polovině 19. století patřily železnice k nejrychleji rostoucím odvětvím ekonomiky. Výstavba nových tratí umožňovala přepravu surovin, rozšiřování obchodu i migraci na západ Spojených států. Investoři věřili, že rozvoj železnic bude pokračovat ještě řadu let, a proto byly akcie i dluhopisy železničních společností financujících nové projekty mimořádně populární.
Banky tyto investice ochotně financovaly úvěry a kapitál přicházel také z Evropy. Postupně ale sílily spekulace. Začaly vznikat železniční projekty, které existovaly jen na papíře, což vedlo ke vzniku pojmu „papírové železnice“. Firmy vydávaly akcie a dluhopisy, aby financovaly tratě, které se často nikdy skutečně nepostavily. Přesto investoři tyto cenné papíry dál nakupovali v očekávání dalšího růstu cen. Vznikla tak klasická spekulativní bublina a ceny akcií mnoha železničních společností dosáhly vrcholu v červenci 1857, tedy jen měsíc před vypuknutím finanční paniky.
Rozvoj železnic byl úzce propojen také se zemědělstvím. Nové dopravní trasy umožnily rychle převážet obilí a další zemědělské produkty do přístavů na východním pobřeží. Rostoucí export motivoval farmáře k rozšiřování hospodářství a nákupu půdy, často financovanému bankovními úvěry. Zemědělství i železniční infrastruktura se tak staly silně závislými na úvěrech.
Situace se výrazně změnila po skončení krymské války v roce 1856. Během konfliktu Evropa dovážela velké množství obilí ze Spojených států. Po skončení války se však evropská zemědělská výroba začala zotavovat. Pokles poptávky po amerických zemědělských produktech způsobil prudký propad jejich cen. Pro mnoho farmářů to znamenalo vážné finanční problémy: příjmy klesly, ale dluhové závazky zůstaly stejné. Stále více farem mělo potíže se splácením úvěrů, které si vzaly na nákup půdy a rozšíření výroby.
Potíže v zemědělství brzy začaly dopadat i na finanční sektor. Banky, které dříve půjčovaly jak železničním společnostem, tak farmářům, držely velké množství aktiv navázaných právě na tato odvětví. Jak ceny zemědělských produktů klesaly a některé železniční projekty se ukazovaly jako nerentabilní, přibývalo dlužníků, kteří přestali své závazky splácet. Klesající hodnota železničních akcií a dluhopisů navíc dále oslabovala bilance bank.
Krizi ještě zhoršilo potopení lodi SS Central America v září 1857, která převážela více než 13,6 tuny zlata z Kalifornie do bank na východním pobřeží Spojených států. Toto zlato mělo posílit bankovní rezervy a pomoci udržet likviditu v už tak napjaté situaci. Ztroskotání lodi ale znamenalo, že zlato do cíle nikdy nedorazilo, což ještě více oslabilo důvěru ve finanční systém a prohloubilo bankovní paniku.
Důsledky krize roku 1857
Po vypuknutí finanční paniky se krize rychle přelila z bankovního sektoru i do dalších částí ekonomiky. Banky, pokud samy nezkolabovaly, omezily poskytování úvěrů nebo úplně zastavily financování nových investic. Tvrdě to zasáhlo firmy závislé na externím kapitálu. Mnoho obchodních a průmyslových podniků muselo omezit provoz a některé vyhlásily bankrot.
Železniční sektor byl zasažen obzvlášť silně. Pokles cen akcií a problémy s financováním znamenaly, že některé společnosti už nebyly schopné pokračovat ve výstavbě nových tratí ani splácet své dluhy. Výsledkem bylo pozastavení nebo úplné opuštění řady infrastrukturních projektů.
Zemědělství také utrpělo vážné následky. Pokles cen zemědělských produktů spolu s omezením úvěrů ještě zhoršil finanční situaci mnoha farem. V zemědělských oblastech přibývalo bankrotů a někteří farmáři přišli o půdu, kterou dříve koupili na dluh. Mnoho z nich se proto stěhovalo do měst.
Hospodářské problémy se rychle promítly i do sociální oblasti. Krachy firem a pokles výroby vedly k růstu nezaměstnanosti, zejména mezi průmyslovými dělníky. V mnoha amerických městech se konaly demonstrace a protesty pracovníků postižených recesí.
Silné finanční vazby mezi Spojenými státy a Evropou znamenaly, že problémy americké ekonomiky rychle zasáhly i trhy na druhé straně Atlantiku. Banky v Londýně, Hamburku a Paříži držely investice do amerických infrastrukturních projektů, takže pokles hodnoty těchto aktiv oslabil i evropský finanční systém. Výsledkem byl horší přístup k úvěrům, oslabení mezinárodního obchodu a hospodářské zpomalení v řadě zemí.
Jaké je poučení pro moderní investory?
Krize roku 1857 ukázala, jak silně se tehdy rostoucí globální ekonomika propojila a jak mohou události v jednom odvětví zasáhnout celý finanční systém. Problémy ve dvou sektorech, železnicích a zemědělství, se rychle přenesly do bank, obchodu i mezi investory v mnoha zemích.
Jedním z nejdůležitějších ponaučení z této krize je význam řízení rizika. V letech před krachem stála řada investic na přehnaném optimismu a spekulacích. Investoři nakupovali akcie a dluhopisy projektů, jejichž skutečnou hodnotu bylo často těžké posoudit. Moderní obdobou mohou být investice do nových, rychle se rozvíjejících odvětví, kde velký růstový potenciál často doprovází i zvýšené riziko.
Dalším klíčovým poučením je význam diverzifikace. V polovině 19. století byla velká část kapitálu a finančních nástrojů, například úvěrů a dluhopisů, soustředěna do jediného sektoru, a to železnic. Jakmile se tento sektor dostal do problémů, dopad okamžitě pocítil celý finanční systém. Pro dnešní investory je to připomínka, jak důležité je rozkládat kapitál mezi různé sektory, třídy aktiv i geografické oblasti.
Krize roku 1857 také ukazuje jak zásadní roli hrají ekonomická propojení. Ve světě globálních finančních trhů mohou události v jedné zemi rychle dopadnout i na investory jinde. Při investičním rozhodování je proto důležité sledovat nejen stav jednotlivých firem nebo odvětví, ale i širší ekonomické prostředí a mezinárodní hospodářské vazby.
Nejčastěji kladené otázky o krizi roku 1857
Co by vás mohlo o první globální krizi zajímat.
Co byla globální krize roku 1857?
Panika roku 1857 byla první globální finanční krizí v historii. Zasáhla Spojené státy, evropské země jako Velkou Británii a Německo i části Jižní Ameriky a Asie. Předcházelo jí zlaté období mezinárodního obchodu a rychlé expanze železnic ve Spojených státech, díky čemuž byly železniční společnosti pro investory mimořádně atraktivní.
Jaké faktory způsobily krizi roku 1857?
Krize byla výsledkem kombinace spekulativní bubliny na železničním trhu, poklesu cen komodit a nadměrné závislosti na úvěrech. První dva faktory vedly ke krachům firem a farem, což spolu s třetím faktorem způsobilo vážné problémy v bankovním systému.
Jak banky přispěly ke spekulativní bublině na železničním trhu?
Spekulace na železničním trhu podporoval rychlý vznik nových železničních společností. Jak se železniční síť ve Spojených státech rychle rozšiřovala, banky ochotně financovaly nové projekty a usnadňovaly přístup k úvěrům pro další rozvoj železnic. Mnoho investorů navíc vnímalo akcie železničních společností jako příležitost k rychlému zisku, často bez toho, aby si uvědomovali, že řada projektů je nadhodnocená nebo stojí na riskantních předpokladech.
Která odvětví byla krizí zasažena nejvíce?
Krize roku 1857 dopadla na mnoho odvětví i ekonomik po celém světě. Nejsilněji však zasáhla železniční průmysl, který výrazně oslabil po splasknutí spekulativní bubliny, a také zemědělství a průmysl, které poškodila klesající poptávka a propad cen komodit, například obilí.
Jaké ponaučení si mohou z krize roku 1857 odnést moderní investoři?
První globální finanční krize ukazuje, jak důležitá je pečlivá analýza trhu před investičním rozhodnutím a jak zásadní je diverzifikace portfolia. Investoři, kteří soustředili všechen kapitál do železničních akcií namísto jeho rozložení mezi různé třídy aktiv, utrpěli výrazné ztráty.
Dnes by investoři měli být obzvlášť opatrní u nových nebo rychle rostoucích trhů, protože právě tam často vznikají spekulativní bubliny. Pokud do takových sektorů investují, může být rozumné vyvažovat portfolio aktivy, která jsou méně citlivá na tržní volatilitu.