Finanční trhy zažily mnoho období turbulence. Vznikaly a praskaly bubliny, ekonomiky se dostávaly do recesí a investoři opakovaně čelili okamžikům, kdy se zdálo, že nejistota zcela převládla nad racionálním rozhodováním.
Jen málokterá událost však zanechala tak hlubokou stopu jako Velká hospodářská krize.
Co byla Velká hospodářská krize?
Velká hospodářská krize začala v roce 1929 a trvala po značnou část 30. let. Stala se nejdelším a nejhlubším hospodářským propadem moderní průmyslové éry. To, co začalo ve Spojených státech, se brzy rozvinulo v celosvětovou ekonomickou krizi.
Její rozsah byl mimořádný. Ve Spojených státech se ekonomický výkon propadl přibližně o 30 %, zatímco nezaměstnanost do roku 1933 vzrostla zhruba na 25 %. Průmyslová výroba se zhroutila, tisíce bank zkrachovaly, podniky zavíraly a mezinárodní obchod prudce poklesl. Pro miliony lidí krize znamenala ztrátu zaměstnání, příjmů a v některých případech i celoživotních úspor.
Nejznámějším symbolem Velké hospodářské krize zůstává krach na Wall Street v říjnu 1929. Samotný burzovní krach však představuje pouze část celého příběhu.
Co vedlo k Velké hospodářské krizi?
Americká ekonomika začala oslabovat již před říjnem 1929 a zároveň se postupně hromadily problémy na finančních trzích i v bankovním systému. Propad akciového trhu sám o sobě Velkou hospodářskou krizi nezpůsobil. Odhalil však problémy, které se již delší dobu rozvíjely pod povrchem, a dále je prohloubil.
Co tedy skutečně vedlo k jedné z nejvýznamnějších ekonomických krizí moderní historie? Paradoxně odpověď začíná mimořádným optimismem 20. let.
Toto desetiletí přineslo Spojeným státům rychlý hospodářský růst a technologické změny. Automobily, rádia a domácí spotřebiče se stávaly stále běžnějšími, rozšiřovaly se spotřebitelské úvěry a prosperita vytvářela obrovskou důvěru v budoucnost.
Tento optimismus se přenesl i na Wall Street.
Index Dow Jones Industrial Average vzrostl mezi srpnem 1921 a zářím 1929 přibližně šestinásobně. S rostoucími cenami se chtělo na boomu podílet stále více lidí. Pro mnoho investorů byla logika jednoduchá: pokud akcie rostly celé roky, proč by měly přestat právě teď?
Jedním z obzvláště důležitých faktorů bylo obchodování na marži – nákup akcií částečně za vypůjčené peníze. Investorům stačilo zaplatit pouze část hodnoty akcie a zbytek si mohli půjčit. V některých případech ze svého financovali jen přibližně 10 % kupní ceny.
Dokud ceny rostly, mohla finanční páka výrazně zvýšit potenciální zisky. Stejně silně však fungovala i opačným směrem. Když ceny klesaly, investoři využívající páku mohli být nuceni dodat další prostředky nebo své akcie prodat, čímž vytvářeli další tlak na pokles trhu.
Roky rostoucích cen zároveň podporovaly stále spekulativnější chování. Někteří investoři nakupovali akcie především proto, že očekávali, že je později prodají ještě dráž, nikoli kvůli skutečné síle firem, do kterých investovali.
Problémy se navíc neomezovaly pouze na Wall Street. V roce 1929 již některé části americké ekonomiky oslabovaly a s rozvojem krize se stále významněji projevovaly také slabiny bankovního systému.
Výsledkem byla nebezpečná kombinace: vysoká očekávání, drahá aktiva, široké využívání finanční páky a stále křehčí ekonomika.
Chyběl už jen spouštěč.
Černý týden – jak se krach odehrál?
Ten přišel v říjnu 1929.
Po dosažení rekordního maxima v září začal být americký akciový trh stále volatilnější. Investoři začali pochybovat, zda lze vysoké ceny akcií ospravedlnit ekonomickými fundamenty. Prodejní tlak sílil a důvěra, která předtím pomáhala trhům růst, začala působit opačným směrem.
Pak přišly dny, které se zapsaly do historie.
Během Černého čtvrtka 24. října zasáhla Wall Street obrovská vlna výprodejů. Zobchodovalo se téměř 13 milionů akcií, což byl na tehdejší dobu mimořádný objem. Přední bankéři se pokusili obnovit důvěru nákupy akcií významných společností a trh se na chvíli stabilizoval. Úleva však netrvala dlouho.
Během Černého pondělí 28. října klesl Dow během jediného dne téměř o 13 %. Následující den vstoupil do historie jako Černé úterý. Panické výprodeje ještě zesílily a index se propadl o téměř dalších 12 %, přičemž se zobchodovalo více než 16 milionů akcií. Ani tehdy však ještě nebylo po nejhorším.
S prohlubující se hospodářskou krizí trh pokračoval v poklesu. Ze svého maxima 381,17 bodu v září 1929 se Dow nakonec v červenci 1932 dostal na pouhých 41,22 bodu – propad přibližně o 89 %!
Ještě pozoruhodnější je, že na úroveň svého maxima z roku 1929 se index vrátil až v roce 1954, tedy přibližně o 25 let později.
Pro investory, kteří na trh vstoupili poblíž jeho vrcholu – zejména pro ty, kteří investovali s vypůjčenými penězi – mohly být následky devastující.
A to, co začalo na Wall Street, se brzy proměnilo v něco mnohem většího než pouhý burzovní krach.
Největší hospodářská krize a její globální důsledky
Velká hospodářská krize dosáhla takové závažnosti proto, že se problémy rozšířily do celé ekonomiky a finančního systému.
Jedním z nejničivějších mechanismů byla bankovní krize.
Jak se ekonomické podmínky zhoršovaly, dlužníci měli stále větší problémy se splácením úvěrů a bankám rostly ztráty. Vyděšení klienti začali hromadně vybírat své úspory. Protože banky držely v hotovosti pouze část vkladů, mohly masové výběry dostat finanční instituce až ke krachu. V důsledku toho během Velké hospodářské krize ve Spojených státech nakonec zanikly tisíce bank.
Pro běžné lidi mohly být následky velmi tvrdé. Federální pojištění vkladů tehdy ještě neexistovalo, takže když banka zkrachovala, vkladatelé mohli přijít o své úspory. Firmy mezitím čelily klesající poptávce a omezenému přístupu k úvěrům. Omezovaly výrobu, snižovaly mzdy nebo úplně zavíraly. Nezaměstnanost prudce rostla.
Nešlo však pouze o americkou krizi.
Světová ekonomika byla propojena prostřednictvím obchodu, úvěrů a mezinárodního měnového systému. S poklesem americké ekonomiky se omezilo mezinárodní úvěrování a oslabila poptávka po dovozu. Bankovní a měnové krize se objevovaly i v dalších zemích a protekcionistická opatření dále poškozovala světový obchod.
Krize se rozšířila po Evropě i do dalších částí světa, i když její závažnost se v jednotlivých zemích lišila. Její důsledky proto sahaly mnohem dál než jen k propadu cen akcií. Zahrnovaly ztrátu pracovních míst, krachy podniků, znehodnocené úspory, chudobu a roky ekonomické nejistoty.
Krize také změnila způsob, jakým vlády přemýšlely o finančních trzích.
Jak Velká hospodářská krize změnila světové finanční trhy?
Před 30. lety fungovaly americké finanční trhy v úplně jiném regulatorním prostředí. Požadavky na zveřejňování informací ze strany společností byly méně rozvinuté, federální dohled byl omezený a praktiky, jako byla manipulace s trhem, se kontrolovaly obtížněji.
Krize to změnila.
Zákon Securities Act z roku 1933 zavedl nové požadavky na zveřejňování informací o cenných papírech nabízených veřejnosti a jeho cílem bylo bojovat proti podvodům a klamavému jednání.
O rok později vytvořil Securities Exchange Act z roku 1934 Komisi pro cenné papíry a burzy (SEC), a federální regulátor tak získal odpovědnost za dohled nad trhy s cennými papíry.
Proměnou prošel také bankovní sektor. Vznikla Federální společnost pro pojištění vkladů (FDIC), která měla chránit způsobilé bankovní vklady. Reagovala tak na jeden ze zásadních problémů odhalených během krize: když se lidé obávají, že přijdou o své úspory, hromadné výběry vkladů mohou finanční krizi ještě urychlit.
Velká hospodářská krize ovlivnila hospodářskou politiku i daleko za hranicemi Spojených států. Vlády a centrální banky si stále více uvědomovaly, že závažné finanční krize mohou vyžadovat aktivní reakci, namísto pouhého čekání, až se ekonomika sama napraví.
Ani dnešní finanční systém samozřejmě není vůči krizím imunní. Mnoho mechanismů, které dnes investoři považují za samozřejmost – přísnější požadavky na zveřejňování informací, regulace trhů s cennými papíry, pojištění vkladů a rozsáhlejší finanční dohled – však vzniklo nebo bylo výrazně ovlivněno zkušenostmi z 30. let.
Velká hospodářská krize nezměnila trhy jen na jedno desetiletí. Pomohla změnit pravidla, podle kterých fungují moderní finanční trhy.
Co se mohou investoři 21. století naučit z krize 20. století?
Od Černého úterý uplynulo téměř celé století. Trhy jsou dnes rychlejší, dostupnější a globálnější. Investoři mohou během několika sekund nakupovat a prodávat aktiva prostřednictvím chytrého telefonu, mají přístup k obrovskému množství informací a mohou diverzifikovat mezi různými zeměmi a třídami aktiv způsobem, který by si investoři v roce 1929 jen stěží dokázali představit.
Některé základní lekce z Velké hospodářské krize však zůstávají překvapivě aktuální.
1. Diverzifikace je důležitá
Portfolio soustředěné do jedné společnosti, sektoru nebo typu aktiv je obzvláště zranitelné ve chvíli, kdy se právě této části trhu přestane dařit. Diverzifikace nedokáže investiční riziko odstranit ani zaručit kladný výnos, může však snížit závislost portfolia na jediné investici.
2. Rostoucí ceny nezaručují další růst
Jedním z nejnebezpečnějších předpokladů během dlouhého býčího trhu je přesvědčení, že ceny budou dál růst jednoduše proto, že rostly i v minulosti.
Optimismus 20. let je extrémním příkladem. Nedávná výkonnost může ovlivňovat očekávání investorů, směr trhu se však může rychle změnit.
3. Finanční páka funguje oběma směry
Půjčené peníze mohou při investování zvýšit zisky, pokud se trh pohybuje očekávaným směrem. Stejně tak ale mohou znásobit ztráty, když se vývoj obrátí.
Rozmach obchodování na marži ve 20. letech ukazuje, proč by investoři neměli rozumět pouze potenciálnímu výnosu investice, ale také tomu, kolik mohou ztratit a jaká rizika s sebou využívání finanční páky přináší.
4. Emocionální rozhodování může být nákladné
Velká hospodářská krize se vyznačovala oběma extrémy: mimořádným optimismem před krachem a mimořádným strachem po něm.
Chamtivost může vést k přijímání nadměrného rizika. Panika zase k impulzivnímu prodeji. Jasný investiční plán a znalost vlastní tolerance k riziku mohou pomoci omezit rozhodování založené především na emocích.
5. Neinvestujte peníze, které můžete v krátkodobém horizontu potřebovat
Vývoj indexu Dow po roce 1929 je silnou připomínkou toho, že trhy mohou zůstat pod svými předchozími maximy mnohem déle, než investoři očekávají.
Peníze určené na blížící se výdaje nebo finanční rezervu proto nemusí být vhodné pro investice vystavené výrazným tržním výkyvům.
6. Myslete dlouhodobě – ale nikdy nepředpokládejte, že zotavení je zaručené
Americký akciový trh se z Velké hospodářské krize nakonec zotavil a následně dosáhl nových maxim. Obnova však trvala mnoho let a jednotlivé společnosti ani konkrétní investice ji nemusely následovat.
Historie ukazuje, že finanční trhy zažily jak závažné propady, tak období mimořádného růstu. Nedokáže nám však říct, kdy přijde další pokles, jak dlouho bude trvat ani které investice se z něj zotaví.
Závěr
Velká hospodářská krize nemůže dnešním investorům poskytnout přesný návod pro příští krizi. Finanční systém, ekonomika i regulatorní prostředí se od roku 1929 zásadně změnily. Může jim však nabídnout perspektivu.
Trhy mohou propadnout přehnanému optimismu. Ceny mohou klesnout mnohem více, než lidé očekávají. Strach se může šířit rychle. Finanční páka může proměnit zvládnutelné ztráty v devastující. A i po mimořádně těžkých obdobích mohou trhy a ekonomiky nakonec najít cestu k oživení.
Investoři nemohou ovlivnit tržní cyklus. Mohou však ovlivnit míru rizika, kterou podstupují, úroveň diverzifikace svého portfolia, délku investičního horizontu i to, jak reagují ve chvílích nejistoty.
Historie budoucnost nepředpovídá. Může nám ale pomoci se na ni připravit. A právě proto stojí za to poučit se z chyb investorů minulosti.
FAQ
Co byla Velká hospodářská krize?
Velká hospodářská krize byla nejdelším a nejhlubším hospodářským propadem moderní průmyslové éry. Začala v roce 1929 a ze Spojených států se rozšířila do celého světa. Vedla k prudkému poklesu hospodářské aktivity, masové nezaměstnanosti, krachům bank a rozsáhlým finančním problémům obyvatelstva.
Co způsobilo Velkou hospodářskou krizi?
Velká hospodářská krize byla výsledkem kombinace několika faktorů, mezi které patřily nadměrné spekulace na akciovém trhu, vysoké valuace, rozšířené obchodování na marži, oslabující ekonomika a slabiny bankovního systému. Krach na Wall Street v roce 1929 tyto problémy odhalil a dále prohloubil.
Jaké byly největší důsledky Velké hospodářské krize pro finanční trhy?
Krize vedla k přibližně 89% propadu indexu Dow z jeho maxima v roce 1929 na minimum v roce 1932 a přispěla ke krachu tisíců bank. Zároveň vedla k zásadním reformám finančního systému, včetně přísnějších pravidel pro zveřejňování informací, vzniku SEC a zavedení federálního pojištění vkladů.
Co se mohou dnešní investoři naučit z Velké hospodářské krize?
Velká hospodářská krize zdůrazňuje význam diverzifikace, řízení finanční páky, dlouhodobého přístupu a vyhýbání se emocionálním rozhodnutím. Zároveň připomíná, že růst trhů nezaručuje budoucí zisky a že i zotavení širokého trhu může trvat celé roky.